Jenže není větvička jako větvička. Šimča si to přebral po svém a po chvilce v lese nesel náruč klacků, jednu chvojku, starý odrbaný provaz, co ležel na cestě. Celý rozzářený prohlásil: "Už mám všechno i na velikonoce!" No řekli byste mu, že to má zahodit, že to není přesně to, co měl tatínek na mysli a nebo že ty klacíky hodíme raději doma do krbu? Já to srdce neměla a krom toho mám letos nějaký odstup ke klasickým výzdobám. Takže má odpověď byla: "Šikula! Něco z toho vymyslíme. Můžeme to třeba nastříkat." Ani ohřát jsme se nestačili a už jsme museli jít barvit. Jediná trochu vánoční barva byla zlatá s antik efektem.
Původní vize byla dát to do nějaké plechovky takové té větší od okurek a postavit to před vchod. Jenže doma žádná plechovka nebyla a stejně by to ke vchodu chtělo větší klacky. Takže nakonec to dopadlo takto.
A Barborku máme letos březovou, našli jsme v lese povalené mladé břízky, které vzali za své při nedávném kácení velkých smrků. Měli už krásně velké pupeny.
1 komentář:
Klacky jsou naprosto klackovatě nádherné! Teď už je tma, ale zítra pošupajdím do lesa :).
Hezký večer. M
Okomentovat