Jenže není větvička jako větvička. Šimča si to přebral po svém a po chvilce v lese nesel náruč klacků, jednu chvojku, starý odrbaný provaz, co ležel na cestě. Celý rozzářený prohlásil: "Už mám všechno i na velikonoce!" No řekli byste mu, že to má zahodit, že to není přesně to, co měl tatínek na mysli a nebo že ty klacíky hodíme raději doma do krbu? Já to srdce neměla a krom toho mám letos nějaký odstup ke klasickým výzdobám. Takže má odpověď byla: "Šikula! Něco z toho vymyslíme. Můžeme to třeba nastříkat." Ani ohřát jsme se nestačili a už jsme museli jít barvit. Jediná trochu vánoční barva byla zlatá s antik efektem.
Původní vize byla dát to do nějaké plechovky takové té větší od okurek a postavit to před vchod. Jenže doma žádná plechovka nebyla a stejně by to ke vchodu chtělo větší klacky. Takže nakonec to dopadlo takto.
A Barborku máme letos březovou, našli jsme v lese povalené mladé břízky, které vzali za své při nedávném kácení velkých smrků. Měli už krásně velké pupeny.
Klacky jsou naprosto klackovatě nádherné! Teď už je tma, ale zítra pošupajdím do lesa :).
OdpovědětVymazatHezký večer. M