Neřeším jak vypadám, jestli jsou děti od bláta až za ušima, jestli to budu muset ještě večer vyprat a zda to do rána uschne, aby jsme čistí vyrazili do školky. Je dovoleno si užívat kaluží, bláta, klacků, kamenů... Na kraji lesa nás nejmladší vždycky upozorní, že máme být potichu.
Z jedné takové procházky jsme se vrátili s náručí klacků.
Děti běhaly po lese, sbíraly a třídili klacky na velké hezké, malé hezké. Šimčovi bylo asi líto těch méně vzhledných i pro ně založil hromádku: "Ty vezmu na topení!"
Z lesa jsme každý šli s pořádnou náručí klacků. Samozřejmě cestou došly síly a maminka musela nakonec nést všechny klacky sama.
"Mami proč jdeš tak rychle?"
"Protože to mám těžké a sotva to nesu." Asi jsem nepřesvědčila, ale klacky jsem nakonec donesla všechny.
A začalo se tvořit...
Nařezat, nalámat, nazlatit, přitlouct a vánoční dekorace je na světě!
ŠK
Žádné komentáře:
Okomentovat