"To musí být svaté ticho. A musí slunce hřát a jásat. A musím být dobře najedená. Teprve potom nastavím kožíšek paprskům, aby prohřály každý i sebemenší sval. V takové chvíli poslouchám, co si vánek povídá. A možná že i přemýšlím, kam si dnes večer dojdu pro večeři. Sedmkrát budu muset obejít vesnici, přikrčovat se, využívat tmy a pak ještě asi budu muset utíkat a třeba bez kořisti...
Ale zatím - večer je daleko a sluníčko překrásně svítí."
(Kde louky nejvíc voní, Donát Šajner, Ilustrace Mirko Hanák, vydal Albatros 1984)
Včera ráno jsem se usmívala, důvodů bylo víc, jednak pohled z okna, kde už od rána svítilo sluníčko a na čerstvě zoraném poli dělalo zrcátka, ty mě bavila. No a pak, že si to můžu užívat jako ta liška výše, protože doma byl svatý klid. Manžel v pátek v podvečer odjel s dětima k rodičům a já měla nařízeno sbírat síly. Takže jsem se toulala lesem, nahřívala kožíšek, spala a večer vyrazila do City parku, protože jsem neměla co jíst a ulovila přitom zajímavou knížku - Čtyřhodinový pracovní týden, autor Timothy Ferriss (http://www.fourhourblog.com/). Večer jsem se do ní hned ponořila a zjistila najednou, že je půlnoc. A dneska ráno se zase usmívám, doma je stále svatý klid, venku svítí sluníčko a po obědě se vrátí manžel s dětima, ale zatím, mám ještě pár hodin a sluníčko překrásně svítí... :))))
Krásný den
ŠK
2 komentáře:
To zní krásně poeticky.. musím ji pohledat. I kyž první co mně napadlo bylo že se té knížky tehdy vydal přebytek protože jsem ji nejspíš ve stejném roce dostala taky.. Moc se mně líbily ty obrázky, tak rozpité jako když jsme na základce malovali do klovatiny..
:-) jo a bylo to už druhé vydání :)))
... nějak si na ni z dětství moc nepamatuji, ty obrzázky snad, ty texty vůbec... hledala jsem Neználka pro Šimču a narazila i na ni a ta liška mě nějak zrovna oslovila :)))
Okomentovat